Praga magica
Magická Praha, nový Jeruzalém, srdce světa, mýtický práh do jiné dimenze, středověká bašta alchymistů či vyznavačů Kabaly..., to vše mi proběhne hlavou při vyslovení města, ve kterém nyní žiju... Budu Vám vyprávět příběh, který jsem zažila na jednom z jejich nejmagičtějších míst - na Karlově mostě. Říká se, že tento most spojuje dva světy a v jeho středu je neuvěřitelná transformační energie...
Bylo to asi před 3 lety v pozdním létě. Zrovna k nám přijela na víkend moje máma ze Severní Moravy a děti doma řádily takovým způsobem, že jsem zavelela k odchodu ven. Domluvily jsme se s mámou, že si uděláme vycházku do města a nasedly i s dětmi na první tramvaj směr centrum... Děti v tramvaji opět ukazovaly, čeho všeho jsou schopny a pochopitelně chtěly obě sedět mámě na klíně... No, zkrátím to... Opustili jsme tramvaj tak rychle, jak to šlo a plán byl jediný, a to utahat děti... Prošli jsme kus centra a z Kampy vyrazili na Karlův most... Pokaždé, když se na něm ocitám, cítím zvláštní druh energie, pochopitelně je toho příčinou taktéž Vltava, která jej protíná (o tom, co voda a já, zas jindy). Znenadání cítím opravdu silné nutkání oddělit se od dětí a mámy a jít za jedním žebrákem, který na protější straně mostu "ilegálně" posedával či polehával. Poprosila jsem mámu, ať jde s dětmi dál, že se k nim za chvíli připojím... Došla jsem k žebrákovi, vytáhla bankovku a dala mu ji... On se na mě svýma zářivýma očima bezelstně podíval a řekl něco na způsob: "Bůh Ti žehnej...."
Ani si nepamatuju, co jsem mu na to opáčila, ale dav na mostě, jak jsme určitě všichni již někdy na vlastní kůži zažili, začal houstnout... Popošla jsem pár desítek metrů a očima pátrala po mámě a dětech... Udělala jsem další krok a podívám se na zem... Přesně u špiček mých bot, ve spáře mezi kameny ležel "poklad"... Leželo tam pět třpytivých, brusem opracovaných, kamenů, které se ve slunečním jasu třpytily jako démanty... Úžasem jsem se nezmohla na slovo, má mysl okamžitě začala skládat příběh ve stylu: super, takže dáš a dostaneš, páč kdybys nešla za žebrákem, pak by ses tudy nevracela a nic bys nenašla.... Matně si pamatuji, jak jsem o pár metrů dál zahlédla děti i mámu, kteří se ke mně volným krokem blížili a já jsem radostně zvěstovala: wow, děti, koukejte, máma našla poklad....
Nikdy nezapomenu, na ty úžasem poznamenané tváře mých blízkých, když jsme se s pokladem v rukou odebírali směrem k domovu. No, a má mysl jela opět na plné obrátky.. Je to pouhé sklo, zirkony nebo opravdové brilianty....?!?!?